Hlubokými lesy kráčíš starostlivý Králi. Mysl prozářená diamantovým ohněm, který spaluje přeludy pochybností, přízraky beznaděje. Ohněm, který prozáří šerosvit zármutku, ale nedá podlehnout mámení šalebných světýlek v močálech klamných nadějí. Vnést chceš světlo do temných koutů tohoto lesního kraje, prozářit stíny, osvětlit krásu Královny Zeleného Hvozdu. A temná kouzla se za svítání rozplynou a svěží větřík je rozežene jako ranní mlžné závoje, dnes však prozářené vycházejícím sluncem, jehož paprsky září v kapkách rosy, která tu zbyla jako vzpomínka na neprůhledné mlhy noci.
Diamanty a zelené granáty z údolí Tsavo v bílém zlatě.
