Vypráví se, že právě když na oblohu poprvé vykročil Menelmacar a modrý oheň Hilluinu zakmital v mlhách nad okrajem světa, v tu hodinu procitly Děti země, Ilůvatarovi Prvorození. U hvězdného jezera Cuiviénenu, Vody probuzení, vstali z Ilůvatarova spánku, a když bydlely u Cuiviénenu ještě mlčky, jejich oči nejdříve ze všeho spatřily nebeské hvězdy.
Při proměnách světa byly tvary země i moří rozbity a předělány, řeky si nezachovaly svůj směr, hory nezůstaly nepohnuté a ke Cuiviénenu není návratu. Mezi elfy se však říká, že ležel daleko na východě Středozemě, směrem na sever, a že to byla zátoka vnitrozemského moře Helcar. Teklo tam mnoho vod z vysočiny na východě a první zvuk, který elfové slyšeli, byl zvuk tekoucí vody padající přes kamení.
Modrý Turmalín s Chrysoberyly ve zlatě.
